Čec 132012
 

je těžká věc.Původně jsem měla v plánu napsat pár vět o krásné knize básní pro děti nedávného jubilanta  Ivana Wernische, básníka českého (* 18. června 1942 Praha), ale jakmile jsem do ní opět nahlédla, začetla jsem se…  a vkrátku řekla jsem si ó jé, tohle nespláchnu během hodiny, a navíc potřebuji být čerstvá a ne unavená s myšlenkou na postel. Tohle bude práce na ráno.  Ale když už jsem tady, opravím titulek a povím vám, co jsem dnes v práci dělala. Vyřazovala jsem z fondu staré dětské knihy, které si už nikdo nevypůjčuje a tím pádem je nikdo nečte a kterých mi není líto.  A také ty stále dokola čtené a pořádně ohmatané a rozpadající se. Již poněkolikáte dělám tuto čistku a není to nikdy snadné. Ale vždy je hromada vyřazených knih vydatná. Potřebujeme místo pro krásné nové knihy, kterých stále přibývá a také bych ráda zase trochu vylepšila interiér, aby tam bylo čtenářům dobře a nespěchali domů. Jsme stará knihovna, ale přesto každý rok něčím malým překvapíme. Přiznám se, že mám slabost pro knihy krásně ilustrované a pro evergreeny. Ale jsou to asi jen evergreeny pro mne.  To mi ale nevadí a dokud tady budu, některé staré poklady prostě nevyřadím, protože to nedokážu a chci se čas od času s nimi potěšit. A basta. K těm nostalgickým klenotům patří  i kniha Timur a jeho parta ilustrovaná Kamilem Lhotákem, Čuk a Gek, a spousta dalších nezapomenutelných knih, které dnešním dětem už nic neříkají. Mnohé z nich jsem neznala ani já, ale ocitly se zde díky darům lidí rušících své knihovny. Ve velkém množství se mnohdy nenajde nic zajímavého, takové krásné knihy se schraňují po jedna po jedné. Jejich ilustrátoři již zemřeli a ty knihy už nikdo nevydá; a třeba někdy někdo osvícený přijde a bude divit, co tu je všechno za krásu.  Ale jsou tu i knihy standardní, starší i novější, takové ty hodně známé a ilustrované po „zmatlíkovsku“. Ty se půjčují nejvíce a tvoří gró dětského oddělení knihovny. Nelze provádět cenzuru a vybírat jen ty knihy co se líbí mně, a ty trochu komerční zatracovat. Knihovna je služba a knihovnice tu není od toho, aby prováděla přísnou selekci podle svých měřítek. Přiznám ale jedno. Ty nejhorší škváry se snažím postupně vyřadit a nové nebrat.

A víte co mě zrovna napadlo? Neměla bych o těch starých pokladech jen tak neurčitě psát, ale třeba vám je lehce představit. A to je myslím jeden z nejlepších nápadů dnešního dne!

 

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 304 access attempts in the last 7 days.