Čec 152012
 

Vzkazuje Ivan Wernisch mládeži

Kniha vzhledu střídmého, decentního, barvami nehýřící – ilustrace černobílé statické Jiřího Stacha, jen obal barvy modrošedé, se základními údaji o knize a černou siluetou pána v obleku s buřinkou a kohoutem na holi, kterou drží onen pán v horizontální poloze,  z této klasické barevnosti vybočuje. A je to mírně osvěžující, i když tón v tónu.

Podivný pán s kohoutem v bystrém pozorovateli vzbudí pocit, že tady končí veškerá legrace a začíná umění! Umění, s kterým si možná nepoučená mládež nebude vědět rady. Ivan Wernisch, jak se možná k vám doneslo, je moderní básník a proniknout do jeho poetického světa není leckdy snadné. A řekněme si otevřeně, pokud nás  básníkovy vyjadřovací prostředky a schopnosti  hned zkraje nečapnou tak nějak za šos a v jeho vytříbené duchaplnosti si nezačneme libovat, je konec!  Přestože se mnohé básně rýmují, Wernisch není Sládek, ale básník s bujnou fantazií a nevázanou představivostí.  Jenom pro doplnění: některé básně se nerýmují vůbec, jiné jsou i vizuální a nalezneme zde i básně, které se tak jen tváří a občas narazíme i na nějaké ty hříčky.

Kniha je rozdělena do dvou částí. Dítkám je určeno prvních x básní do strany 26, strany 27 až 70 adresuje básník dospělejší české mládeži.  A na konci naleznete doslov Richarda Druryho, mně neznámého pána.  Doslov si přečtu později.

Úvodní dvě básně Střelnice a Vana s dešťovou vodou jsou velmi skvostné a jistě je pan básník nevybral do úvodu náhodou.  Svými básnickými obrazy a rýmy zaujme, člověk se potěší a navnadí. Čím dál však více a více autor zvyšuje hravost a tím i náročnost. Na straně 27 jsou možná menší dítka rády, že to mají za sebou a ke slovu přichází mládež. S tou už se básník moc nemazlí a jde na ně hodně umělecky a na mnoha stránkách jim též mluví do duše prostřednictvím východní filozofie a jejich paradoxů.  Zvykejte si, mladí, život není jen postmoderna!!!

Kniha se mi moc líbí, přestože některým básním nepřicházím na kloub ani po opakovaném čtení.  Ale podvědomě cítím, že celek je osobou autora dobře provázaný a schvaluji mu, že píše pro sebe a mládeži to pranic neulehčuje. Třeba tak jako dekadentní Krchovský (nic proti němu).

A říkám-li, že se mi kniha moc líbí, myslím tím i ilustrace a její grafickou úpravu, typografii („Obsah!!“)  Ve výtvarném umění  si každý malíř hledá svoji cestu. A třeba i navazuje na to co tu bylo předtím; ale správný umělec nevykrádá, nýbrž sám si po svém způsobu dotváří a vyrábí tak novou kvalitu. Černobílé nedynamickéi ilustrace Jiřího Stacha vám mohou evokovat cokoli. Malovanými artefakty první republiku, její inzeráty, mnohde siluety připomínají  vystřihovánky té doby nebo klasické čínské stínové divadlo, ale to vše tvoří jen rámec. Důležitý je vtip a humor. Jemný a stejně jako Wernischovy básně – absurdní.

Chcete ukázku??? Tak se sem vraťte zítra ráno. zuzi – dostanete nášup dvou básní a ilustrací. Těšte se, holoubci.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 71 access attempts in the last 7 days.