Bře 202012
 

když instinkt nezklame

Vzpomínáte? Jednomu čtenáři jsem řekla, že je magor... A tak na moje slova došlo. Dnes.

Máme za sebou interaktivní dramatizaci příběhu Mašinka Percy v kamenolomu s panem Markem a jeho dcerou Martinou. Pan Marek je postižený; není mu moc dobře rozumět a pro jeho projev jsou typické nevypočítatelné pohyby rukou a obličeje, abych to tak nějak laicky charakterizovala. Martinka chodí do čtvrté třídy. Naše besední prostory v knihovně jsou omezené, a tak jsme zvolili tentokrát přednáškový sálek městského muzea s koberci na podlaze.

Přiznám se, že jsem mělaz té produkce trochu v kalhotách. Účastnilly se dvě první třídy „horní“ a „dolní“ školy. Staří známí… jedeme s nimi v projektu Kniha pro prvnáčka, a tak jsme se neviděli poprvé. Ale přece… člověk mikdy neví, jak budou reagovat na pana Marka a zda jeho dcera bude dostatečně dramatická a nebude kuňkat. Zkrátka, zda si dovede zjednat pozornost. Nechtěla jsem nechat nic náhodě a rozhodla jsem se spontánně, že se té produkce nečekaně a neplánovaně zúčastním opatrně také. Budu připodotýkat a rozvíjet témata, klást otázky a tak různě, jak se co naskytne. Mínila jsem, že bych se mohla stát takovou nepatrnou ale podstatnou spojnicí příběhu mezi dětmi a panem Markem A s ohledem na jisté zkušenosti jsem se na tu svou improvizaci nijak nepřipravovala a ani jsem se neobávala.  Možná nahrálo dobré věci i to, že jedna třída málem nepřišla a museli jsme ji urychleně povolávat. Zatím jsme si vespolek povídali, poznávali se a vůbec rozvíjeli společenskou část setkání.

Beseda dopadla skvěle! Všechno vyšlo jak mohlo nejlépe. Martinka stála a své texty předčítala dostatečně výrazně a nahlas, pan Marek se také dobře rozjel a já jsem připodotýkala jak se to hodilo. Děti byly od začátku plně zaujaté, soustředěné  a pana Marka braly zcela samozřejmě. A každý chtěl soutěžit a pomáhat. Úkolů bylo dost, a tak se vystřídaly všechny děti. A nakonec měly čas i prostor si s kolejištěm pohrát samy.

Jsem zcela nadšená, něco podobného jsme uskutečnili poprvé a jak to dobře dopadlo; až neskutečně. Byl to svého druhu experiment, to si musíme přiznat, nebudeme se tvářit, že o nic nešlo. Byla jsem zvědavá však nejvíce  na reakci pana Marka, přece jenom jsem ho s tou svou samozvanou rolí dopředu neseznámila, – pokračoval v muzeu po nás ještě stejnou besedou pro speciální školu. – Ptal se, zde budu také přítomna, ale myslela jsem že právě zde zde bych byla zbytečná a nebyla by to nakonec ani moje parketa. Učitelé znají svoje děti víc, a právě ta neznalost by byl můj handicap. Požádala jsem tedy pana Marka, ať mi po té druhé besedě přijde určitě říci, jak dopadla. Byla jsem napjatá, co mi sdělí.. (hlavně však o té besedě první)

Přišel ještě dopoledne a jak jsem v duchu předpokládala, můj dobrý pocit z celé akce mi potvrdil a byl za moji účast moc rád. Nebyl na to sám a a  také jak říkal, moje aktivní účast ho zcela zbavila počáteční trémy a nebyl tak škrobený a pěkně to rozbalil, takže to celé dobře odsejpalo. Beseda druhá se speciálkou dopadla také k jeho spokojenosti, však se s nimi zná víc než dobře. Udělal mu radost svými pracovními aktivitami hlavně chlapec autista.

Text doplním fotkami, snad zítra. Svůj foťák mám stále v opravně v Praze a fotila jsem na půjčený. Fotky se budou stahovat v jiné domácnosti, snad tedy zítra …

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 209 access attempts in the last 7 days.