Bře 092012
 

přečteno na základě doporučení

Ještě stále to funguje… Otevřu nenápadnou knihu Bratři Lví srdce Astrid Lingrenové uzavřenou v černém „jeskynním“ přebalu, ilustrovanou Františkem Skálou mladším (Albatros 1992 – toto letí..), zběžně prolistuji,  nahlédnu pár stránek a je to tady. Mrazí mne po celém těle a mám chuť si tu knihu zase zopakovat… Kniha pro děti s motivem smrti. Pardon – krásná kniha pro děti a napsána skvostně, s vědomím, že děti si zaslouží jen to nejlepší!

Náhoda tomu chtěla, že jsem před týdnem vybírala trochu bezmyšlenkovitě, ale přesto s jistou automatickou profesní a osobní ostražitostí, nové knihy ve slevě od podomního odchodníka, co se sem občas zatoulá, solidního, dodávám… Objevila jsem v bedně mezi různými paknihami titul Myši patří do nebe … ale jenom na skok autorky Ivy Procházkové. Slušné černobílé ilustrace, podzimně laděné obálce, orýsované přísavníkovým dekorem s listy, plody a myšmi, vévodí lišák svírající v pěsti ruku myšky, nepochybně jeho kamarádky – oba totiž na sebe zálibně hledí. Na knihu jsem  hned zapomněla, katalogizuje ji totiž už někdo jiný, to až nyní, po přečtení, si ji zálibně prohlížím pro změnu zase já…

/files/mysi.jpg

Mezitím jsem leccos pročetla, lecjaká doporučení strávila, až jsem narazila na rozhovor s Janou Semelkovou, nám známou z knihovnických konferencí, bo neustále něco rozesílá, že si máme přečíst. Nakonec se ustálila do slušného formátu, takže většinou ten její e-mail rozkliknu. No a ta Jana odpovídá na jednu z otázek:

Vzpomínáš si na nějakou takhle nominovanou, přihlášenou nebo vítěznou knihu, která tě opravdu hodně chytla??? Natolik, že jsi třeba až zůstala v úžasu stát?
Vzhledem k tomu, že jsem několik let pohybovala především v oblasti literatury pro děti a mládež, tak mne asi nejvíc vzala za srdce knížka Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Je jedinečná, zážitek z její četby je neopakovatelný. Tak skvělý příběh o smrti určený malým čtenářům jsem před tím nikdy nečetla. Stejně mne vloni dostala Vikinská princezna Zuzany Frantové.

Říkám si, to si musím přečíst, ani jedno jsem nečetla ani nemáme v knihovně… ale protože si zase tak moc nevěřím, zkouším hledat v našem katalogu a vidím, že „Myši“ máme! A tak mi to po chvíli dochází. Knihovnicky rozpracovanou knihu jsem si dodělala sama, obalila a večer tu jednohubku smlsla na poležení.  Moc milá kniha. Opravdu. Tak hezky a samozřejmě hovoří o tom, co je po smrti a jak to jen na té myši v nebi záleží, zda se rozhodne žít v tom příjemném bezčase „nahoře“ nebo se vrátí zpět na Zem, kde se stále něco děje a člověk, tedy myš, se musí každý den probíjet tím někdy bídným a jindy zase znamenitým životem ku svému konci, mnohdy nečekanému a tak pořád dál a dál…
Kniha má svůj příběh a svou pointu, kterou jsem vytušila pár listů před koncem. Ale to mi vůbec nevadilo. Přestože jsem si byla jista rozuzlením, v závěru jsem se neubránila zaslzení. Ne tak masivnímu jako u Bratrů Lví srdce, ale přišlo přece.  Ta kniha dovede vzbudit emoce i u takového drsňáka jako je zuzi, a tak ji doporučuji jako malou jednohubku před hezkým spaním i vám, milé děti.

  2 Responses to “Iva Procházková: Myši patří do nebe”

  1. Děkuju za návštěvu, Amelie.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 717 access attempts in the last 7 days.