Úno 192012
 

každý den jeden / dnes rok 1957,  Jan Noha, Vilém Reichman

Básnický almanach vycházel jednou ročně jako neprodejná členská prémie Klubu čtenářů ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (s výjimkou 1. svazku vždy v roce následujícím po tom, který byl uveden v titulu).

Almanach roku 1957 měl několik zvláštností. Poprvé vstoupila na jeho stránky poesie slovenská a místo ilustračního doprovodu jest na posledních cca 50 stránkách umístěna pozoruhodná příloha EPIGRAMY. Básník jan Noha a ilustrátor Vilém Reichmann zde vtipně karikují veršem i obrazem ( pokud mohu posoudit lépe obrazem než veršem) básníky české moravské i slovenské, sebe nevyjímaje, nikoli však všechny autory tohoto almanachu. Příležitost byla dána i dnes tak propagovanému ilustrátorovi Zdeňku Sklenáři (Opičí král) - navrhl obálku. A jeho rukopis je vidět!

Almanach vyšel v úctihodném nákladu 102 000 výtisků a nic na tom nemění ani skutečnost, že „to bylo zadarmo“.  Básníkům Jan Noha zveřejnil jednomu každému básníkovi vždy více než pouhou jednu báseň a nalezneme tu mnoho poloh poezie, nikoli samé politické výkřiky. K zajímavosti patří, že v počtu básní suverénně vede Vladimír Holan – 10 kousků a tento primát si udrží i v následujícím posledním almanachu. Tentokrát chybí známý politický vysluhovač Pavel Kohout, ale nebojte v roce 1958 si opět smočí básní: Jak tě neznají, Rudé náměstí.

a jedna ukázka z Epigramů..

Na ukázku jsem si vybrala symbolicky báseň Vítězslava Nezvala Příchod jara, protože se už jara nemohu dočkat. Ale váhala jsem … má tu i jednu o odkazu velkého .. a nyní nevím zda Lenina nebo Stalina… nenazývá ho jménem, říká mu velký On!

Jarní

Jak je krásné, když se zima
vytrácí  cestama blátivýma
a nezanechá na nich stop,
Když nebe odhalí svůj strop.

Listnaté kupole keřů v parcích
jak zelené bochníky na jarmarcích
hlásají, že je jaro tu,
jen nadzvednouti  jeho kapotu.

Některé stromy jsou už žluté,
jiné jak byly by podříznuté
si sedí nízko při zemi
i s předjarními vůněmi.

Jak světélkují zadky kobyl,¨
předčí svým světlem mnohý automobil
a dokonce mnohou puklici,
jež oživuje ulici.

Listonoš tahá kotě z brašny
a kostel zdá se být dnes strašný
jak nesložený nábytek,
bez světel, vůní, bez kvítek.

Staré to táhne na zápraží
a zdá se jim, že slunce praží,
a zatím je to malý třpyt
studený jako jejich byt.

Popěvky, jež se teprv rodí,
prozatím o hůlčičce chodí,
popěvky kolovrátkáře,
počkej, co teprv na jaře.

I my si na procházku vyjdem,
člověče, nebuď škarohlídem,
co vzala zima, jaro dá,
ach jak je krásná jarní příroda!

juchů… dodává zuzi, jedna z jeho „do počtu“. Nechybí spojení poezie s civilizací, neobvyklé rýmy, ale slabota, přátelé, velká slabota…

  One Response to “Básnické almanachy 1953 – 1959”

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 216 access attempts in the last 7 days.