Led 292012
 

SNDK 1967, překlad Dagmar Pallasová, ilustrace Pavel Šimon

Jediná kniha pro děti, kterou napsala švédská spisovatelka Selma Lagerlöfová (1858-1940). Za její dílo … za ušlechtilý idealismus, bohatství fantazie, oduševnělost a krásu formy (citace z odůvodnění Švédské akademie) se jí dostalo ocenění z největších -  Nobelovy ceny za literaturu za rok 1909.
Kniha vyšla po cca 50 letech znovu (2005), v novém překladu a s novými ilustracemi současného a známého malíře Jiřího Sopka, já však četla knihu vydanou v roce 1967 a byla jsem jí okouzlena. Textem stejně jako černobílými a několika barevnými celostránkovými ilustracemi.
Pohádkové  líčení  dobrodružného putování chlapce ve společnosti tažných hus Švédskem, kdy se postupně ze zlobivého a nanicovatého chlapce, proměněného ve skřítka,  stane nakonec někým úplně jiným, čtenáře uchvátí autorčiným silným citovým zaujetím pro téma knihy. Selma  Lagerlöfová touto putovní formou představuje čtenáři nejen přírodní krásy Švédska a svět zvířat s nimiž se Nils coby skřítek setkává a sdílí s nimi svůj čas, ale seznamuje ho i s historii a současností obydlené krajiny včetně starých bájí a příběhů. To vše velmi přirozeně, harmonicky,  s citem pro provázanost děje a jeho gradaci.

Knihou jsem nadšena.  Přemýšlím-li nad ní trochu více, než jen nadšeným pohledem čtenáře, zdá se mi i mírně vlastenecká a výchovně poučná.  Čtenář si při její četbě uvědomuje, že všechno na světě má svou cenu a krásu. Lidé, zvířata, krajina, a toho všeho je třeba si vážit. A rozumět tomu. Ale současně autorka naznačuje, že život není růžovou selankou a je potřeba se přičinit. (hm, trochu neobratně a školometsky řečeno, což :) )

Ukázky:
…Jednou za rok se koná velký sněm všech zvířat na hoře Kullabergu. Všichni divocí čtvernožci táhnou na shromaždiště v noci, aby je lidé nezpozorovali a místo samo je obklopeno se všech stran oblými skalními pahorky a ostatně v březnu není příliš pravděpodobné, že by tam zabloudil nějaký poutník…

Pak vystoupili šediví ptáci oblečení jako soumrak s dlouhými pery v křídlech a s červenou ozdobou z peří v týlu. Velcí ptáci s vysokýma nohama, štíhlými krky a malými hlavami klouzali po pahorku v tajemném blouznění…  Jakoby se hře naučili od mlh, vznášejících se nad opuštěnými močálovišti.  V tanci spočívalo koizlo; všichni, kdo byli na Kullabergu  poprvé, pochopili, proč celý sněm nese jméno podle jeřábího tance. Byla v něm divokost, ale přesto budil tanec pocit sladké touhy. Nikdo již nepomýšlel na boj.  Zato se všichni, okřídlení i ti, kteří neměli křídel, toužili povznést do nekonečna, pozvednout se nad oblaka, hledat, co je za nimi, opustit tížící tělo, které je stahuje k zemi a vznášet se pryč odtud k nadzemskému světu.
Takovou touhu po nedostižném, po tom, co je skryto za životem, pociťovala zvířata jednou v roce. A to právě toho dne, kdy se dívala na velký tanec jeřábů.


… Vesničan z Hede si byl vědom, že je pod kádí v bezpečí a smál se vlkům. Za chvíli však zvážněl. Kdykoli se teď dostanu do nějaké tísně, říkal si, vzpomenu si na tuhle káď. Uvědomím si, že se nemusím dopouštět bezpráví ani vůči sobě, ani vůči ostatním. Vždycky tu je nějaké třetí východisko, jen když je dovedeš najít!

Podle této knihy byl natoček i český večerníček

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 159 access attempts in the last 7 days.