Pro 302011
 

Na mlýně u Ignáta Herrmanna

Ignát Herrmann (12. srpna 1854 Chotěboř – 8. července 1935 Řevnice), český spisovatel – humorista, v době kdy žil, byl proslavený svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí. Byl čten a ceněn… a jeho knihy zfilmovány. U snědeného krámu a Otec Kondelík a ženich Vejvara (kniha měla úspěch a  Ignát Herrmann napsal pokračování Tchán Kondelík a zeť Vejvara).  – A já pod vlivem zklamání, že jeho rodný dům – Horní mlýn – nacházející se v krásném údolí řeky Doubravy od mé poslední návštěvy vyhořel – jsem se rozhodla, dozvědět se o tomto dnes pozapomenutém spisovateli víc. Snad se mi to podaří!

U snědeného krámu

Otec Kondelík a ženich Vejvara

Ano, jak jsem řekla … Na výletě kultovním kouskem české krajiny – údolím řeky Doubravky – jsme se nesetkali už ani s jeho zašlými stopami a já zklamána chci najednou vědět víc! Rodný mlýn v  romantickém zákoutí řeky vyhořel a „není to tak dávno“.  Když jsem tu byla naposledy, ještě stál. Ale ono to už je tak dávno, tak velmi dávno…kdo by to řek´… no páni… to je fofr… nikde NIC! Jen ten zachovalý náhon podél stezky dává tušit, že se tu kdysi mlelo.

Ale ještě zde nejsme …  jdouce cestou od vlaku přes město Chotěboř, směrem k řece, potkáváme v parku přece jen samotného pana Ignáta s doutníčkem .. žoviální pan měšťa, což..

Podíváme se mu do očí

A jsme opět u řeky … zde stával jeho rodný mlýn – Horní mlýn

Jak to tu dříve vypadalo??? No přece utěšeně.. ale jak se později dozvíme, malý Ignát na své dětství nevzpomínal s radostí…

Ještě dvě staré fotografie nás vrátí do doby před cca 150 lety… roku 1854 se zde narodil malý Ignát

Na řece Doubravě stávaly mlýny dva -  Horní a Dolní. Dolní ještě stojí, Horní vyhořel, zůstaly jen hospodářské budovy vpravo. Níže můžete porovnat jejich stav dříve a dnes.

Lokace obou mlýnů. Naše cesta vedla z Chotěboře po červené turistické značce směr Sokolovec podél řeky Doubravky, takže k Dolní mlýn jsme minuly. Podívejte se zatím na historické pohlednice Dolního mlýna

DOLNÍ MLÝN

Dolní mlýn na řece Doubravě se poprvé připomíná roku 1553 jako mlýn Hnátovský, kdy se stal majetkem mlynáře Adama Kladrubského.

V roce 1577 byl jménem sirotků po zemřelém mlynáři prodán i s pozemky a rybníčkem Tomáši Suchomelovi, jenž se k vdově po mlynáři přiženil.

V roce 1587 ho značně poškodila povodeň.

Přes sto let tu pak provozoval mlynářskou živnost rod Kolářů.

Od roku 1713 je majitelem vrchnost, která mlýn s poli a lukami pronajímá.

V roce 1742 mlýn vypálilo průské vojsko, které tudy po vítězné bitvě u Chotusic táhlo a plenilo. Dne 20. června 1883 poškodila mlýn velká povodeň na řece Doubravě.

Dne 5. listopadu 1890 mlýn s pilou vyhořel. Tehdy byl jeho majitelem mlynář Čermák s manželkou Marií.

Posledním mlynářem tu byl od roku 1920 Josef Dymáček s manželkou Josefou. Ke mlýnu patřila pila a hospodářství s polnostmi. Obilí se zde mlelo do roku 1941. Po zákazu mletí obilí za II. světové války zde voda pomáhala roztáčet dynamo na výrobu elektřiny, v provozu tu v té době byla též zmíněná pila.

Dnes je Dolní mlýn soukromým rekreačním objektem.

HORNÍ MLÝN

Nacházel se na řece Doubravě při vstupu do doubravského údolí. V minulosti se nazýval Jamborovský.

Nejstarší dochovaná zpráva o mlýně je z roku 1590, kdy mlynář Jan a vnuk Jan zemřelé mlynářky prodali po zesnulé Anně mlynářce Horní mlýn Adamovi Jamborovi, mlynáři, za 300 kop grošů českých.

Dne 11. listopadu 1634 purkmistr a rada města, co opatrovníci sirotků po zemřelém mlynáři Adamu Jamborovi, prodali velice sešlý mlýn Adamu Jelínkovi, který v roce 1650 zřídil u mlýna splav.

Dne 12. dubna 1663 horní mlynář Adam Jelínek prodal Jamborvský mlýn svému zeti Janu Procházkovi s rybníkem, pilou a pozemky za 100 kop grošů českých

Od 8. února 1712 je Jamborovský mlýn v držení vrchnosti, která jej s poli a lukami pronajímala. Nájemci mlýna byli: Karel Ročka, Jakub Černý, František Jeřábek, Josef Bělina, Jan Prokop, František Hermann, Josef Homolka.

V květnu roku 1742 vypálilo mlýn pruské vojsko, avšak vrchnost jej obnovila.

Od roku 1853 provozovali mlýn František a Kateřina Hermannovi. Tady se dne 12. srpna 1854 novému panu otci narodilo v pořadí třinácté dítě – syn Ignác Václav, pozdější novinář a spisovatel Ignát Hermann.

Na počátku 2. poloviny 19. století se stal majitelem mlýna Antonín Reisich, který roku 1863 prodal mlýn Josefu Vaškovi, a ten 15. 4. 1886 odprodal areál s pilou a pozemky mlynáři Janu Závorkovi (1856-1935) s manželkou Emilií (1866-1942).Ten zakrátko zrušil pilu a místo ní zřídil výrobnu kostní moučky (fungovala do roku 1891),  která se používala jako hnojivo. Mlelo se tu obilí a vyráběly ovesné vločky.

V době prázdnin roku 1906 pobýval v Krucemburku pozdější prezident Československé republiky T.G.Masaryk se svojí rodinou. Zajel si do Chotěboře, kde byla pořádána politická schůze realistů spojená s jeho přednáškou. Při této příležitosti navštívil s manželkou Charlottou, dcerou Olgou a synem Janem Údolí Doubravy a Horní mlýn. Tehdy byli Masarykovi na obědě ve mlýně a s nimi asi dvacet hostů. Večerním vlakem se pak vrátili do Krucemburku.

V roce 1915 nechal mlynář Jan Závorka postavit nové obytné stavení a provozovnu k výrobě loupaného ovsa.

Ještě na počátku dvacátého století spojovala mlýn s městem úzká lesní vozová cesta vedoucí jinou trasou než současná silnice. Až na podzim roku 1914 došlo ke zřízení silnice, která spojila mlýn s městem a nádražím.

Starý majitel Jan Závorka předal mlýn 21. ledna 1926 svému synu Oldřichovi a manželkou Anežkou. Za mlynáře Oldřicha Závorky se tu mlelo obilí již velmi málo, nadále se tu ale loupal oves a vyráběly ovesné vločky.

Snaha města prokázat úctu velkému rodáku spisovateli Ignátu Hermannovi vyvrcholila 17.8.1930, kdy byla na Horním mlýně za účasti četných hostí slavnostně odhalena pamětní deska, dílo Hermannova synovce sochaře Karla Opatrného. Na bronzové desce znázorňující Ignáta Hermanna při díle spisovatelském je pod jeho podpisem nápis: V tomto domě se narodil 12.8. 1854 Ignát Hermann, novinář a spisovatel.

V roce 1935 bylo zrušeno mlýnské kolo a zřízena turbina. Od roku 1938 se ve mlýně vyráběly již jen ovesné vločky. V roce 1954 byla ukončena činnost mlýna. Mlýn byl obýván až do 22.5. 1982, kdy půl hodiny po půlnoci vyšlehl oheň a následný požár ukončil jeho historii. Provedených šetřením byla jako jediná příčina vzniku požáru určena indukce z atmosférické elektřiny. Meteorologickou stanicí v Havlíčkově Brodě bylo potvrzeno, že dne 21.5. od 20:00 do 23:00 hodin byly v okolí Chotěboře bouřky. Vyhořelá budova mlýna s obytným stavením byla zlikvidována. Zůstalo jen hospodářské stavení. Nepoškozená pamětní deska se nalézá v chotěbořském městském muzeu.

Fotografie po požáru… dnes zde tedy stojí pouze opuštěná hospodářská stavení a jaký byl vlastně život Ignáta Herrmanna…, kdo o něm ještě dneska ví.., a přece byly doby, kdy jeho knihy znal každý, byl to Viewegh své doby..

Ignát Herrmann / 1854-1935

Hledal lásku, porozumění, hledal klid a šťastný rodinný život. Všechno to, co v dětství a mládí postrádal… Ignátovi rodiče měli těžký úděl. V něčem měli smůlu, něco si ovšem zavinili sami. Pocházeli z Hradce Králové, matka byla dcera tiskaře a nakladatele, otec byl kupcem a majitelem domu. To přece nemohlo být špatné živobytí. Proč se s pěti dětmi vypravili do Ametiky? Zřejmě hlavně kvůli politické situaci po roce 1848. Představovali si nezávislý, klidný život – a taky se zřejmě chtěli zbavit dědečka despoty, který se neustále vměšoval, ve všem měl hlavní slovo, rozhodoval…

Farmaření v Ametice ale nebyla žádná idyla. Byla to spíš pohroma. Matka tam vážně onemocněla, dvě děti zemřely. A peněz bylo zoufale málo… nezbývalo než vrátit se do Čech. Hermann se usadil v horním Mlýně, ale příliš úspěšným panem otcem nebyl. A rodina se každým rokem zvětšovala. Ignát se narodil jako předposlední, třinácté dítě – do neklidu, nejistoty, nedostatku.

Otec jeho, kdysi kupec, vlivem neblahých okolností rodinných a nezdařenými podniky přišel o všechno jmení své a roztrpčen patřil na rozvrácený blahobyt rodiny. Kdysi havraní vlasy jeho před časem zešedivěly, energie byla zlomena.   /    U snědeného krámu

Na staré kolena bylo otci podstupovati nové zápasy o nuzný kus chleba – a to za okolností pokořujících.   /    U snědeného krámu

Nic mu nebylo nudnějším než seděti nad knihou a učiti se něčemu nazpaměť nebo dokonce vypracovávati úkoly mluvnické a z počtů. Otec jeho nikdy nenahlédl do školních knih, nezkoumal jeho úloh, nestavil se ve škole, aby se poptal po jeho chování, po jeho prospěchu. Ba pronesl neopatrnou poznámku o škole vůbec… , napsal Ignát v autobiografickém románu U snědeného krámu

Po prvním ročníku reálky, kdy Ignát tak tak prošel, rozhodl otec: dost škol, kupcem bude! Vyučí se a jednou se třeba stane majitelem velkého obchodu! Ignátovi bylo skoro jedno, čím bude. Jen když co nejdříve upláchne škole, která se mu zdála mučírnou a žalářem.   /    U snědeného krámu

Jenže utrpení na něj teprve čekalo… Jeho principál byl z oněch lidí, kteří své nauky, svá napomenutí a návody jiným do mozku našlapávají. Málokdy řekl slovo mírné. Poroučel-li, nařizoval-li něco, provázel každé slovotvrdým posunkem, bil pěstí na pult nebo tleskal do rukou. Mluvil-li s učedníky, popadal je za ramena a tlačil je k zemi a přitom hřímal jim zrovna do vlasů. .   /    U snědeného krámu

Napřáhla se hrozná ruka a dlaň dolehla na chlapcovu hlavu, že se pod ranou sklonil k pultu, až někdy čelem, bradou narazil. Chlapci se zajiskřilo v očích a trvalo několik vteřin než mohl hlavu pozdvihnouti. Byl neočekávanou ranou jako omámen. A vztyčuje znenáhla hlavu, cítil jak mu něco vřelého stéká pod nosem po rtech a kape na otevřenou knihu….   /    U snědeného krámu

Není se co divit, že si Ignát řemeslo neoblíbil a kupcem se nestal. Začal psát drobné práce do novin a časopisů, pracoval jako účetní a písař u bratra, úspěšného právníka Emila.

Hledal dívku, která by rozuměla jeho touze po psaní. Která by přinesla, co mu doma chyvělo: vlídnost, něhu, harmonii. Klidný domov!

Jeho mládí v domě ptcovském bylo tak krátké, co následovalo, bylo tak krušné. Teď se ocitl v jiné rodině, v milé teplé domácnosti – to je náhrada za dlouholeté jeho strádání. .   /    U snědeného krámu

Tak si to představoval. A našel takovou dívku. Byla to sestra hudebního skladatele Emanuela Chvály, Hermína. Byla zvyklá na to, že pro umění je třeba něco obětovat. Počítala s tím, že Ignátovi musí především zajistit pevné zázemí.

A věřila, že to její muž někam dotáhne.

Pokusit se můžete, ale světoborného od vás nic neočekávám! řekl třicetiletému Ignátovi Julius Grégr. Ignát nchtěl možnost napsat článek… Dostal ji. Stal se redaktorem a pokladníkem v Ottově nakladatelství, později soudním referentem. Za osm let napsal téměř dva tisíce článků ze soudní síně. Pak založil humoristický časopis Švanda dudák.

A nahlédl do života prostých lidí… V jeho povídkách se objevují lidé a místa, která se předtím v české literatuře téměř nevyskytovala. Posluhové, služky, hokynáři, párkaři, domovníci, chudí úředníci. Zapadlé hospody na předměstí, špinavé činžáky.

Román U snědeného krámu vypráví o těžkém životě chlapce – učedníka a později kupce… Hodně z toho Ignát prožil. Příběh končí tragicky, sebevraždou hlavního hrdiny. Ale autor sám našel klid. Vedle Hermíny, vedle dětí – Ludmily, Dalibora a Vladimíra. Napsal skoro padesát svazků. O jejich literární úrovni je možné diskutovat, ale lidé je četli rádi. Pro Agnáta bylo důležité, žerodina je zajištěná, je v bezpečí. Toho si (po zážitcích z dětství a mládí) nejvíc vážil. V jeho domku v Řevnicích bylo veselo. Ignát hrál na kytaru a zpíval pražské lidové písničky. Chodil do lesa a na koupaliště, hrál kuželky. Ale nejvíc ho bavilo zahrádkaření. Návštěvám rozdával jablka a ořechy. Dámy dostávaly růže…

Idylický život nezkazila ani nehoda dcery – po výletě, kdy se koupala v ledové vodě Štrbského Plesa, dostala zánět středního ucha a po čase ohluchla. Naučila se ale odezírat ze rtů, vada jí nebránila ani ve studiu, ani v manželství. Hermína vychovala chlapce tak, aby sestře pomáhali, aby k ní byli zdvořilí. Rodina držela pohromadě – dospělí synové přicházeli s ženami často na návštěvu.

A bylo jim dobře v té příjemné atmosféře, kterou vytvářela maminka…

V rozsáhlém pokoji, která byl pracovnou i salonem, seděli jsme u čtyřhranného stolu a paní Hermannová, stříbrovlasá, jemná a pozorná, podávala černou kávu nebo čaj…  / Ladislav Tůma

Ano, Ignát žil šťastně. S Hermínou dostal všechno, po čem toužil: lásku, klid a mír.


(z knihy Martina Drijverová: Lásky českých spisovatelů, CP Brno 2011)

Skeny starých fotografií a fakta o obou mlýnech jsem získala díky infocentru v městě Chtotěboři, laskavostí paní  Renaty Rajchartové

více fotografií z Chotěboře a přírody údolí řeky Doubravy naleznete na rajčeti

Na brzkou shledanou, milé údolí!!! Tvoje zuzi


 

 

  6 Responses to “Vánoční nářez popáté”

  1. zajímavé s těmi názvy.. Otec Kondelík a ženich Vejvara
    http://www.csfd.cz…enich-vejvara/ a ještě zajímavý komentář z CSFD: Mimochodem v předválečných letech vznikli ještě před tímto filmem tři filmové adaptace tohoto románu, první dvoudílná z roku 1926 pod stejným názvem, a třetí z roku 1929 ta ale už nesla název Tchán Kondelík a ženich Vejvara, pochopitelně všechny tři ještě němé ale vždy s nerozlučnou dvojkou Pištěk a Nedošínská.

  2. TS. dík,musím to v textu opravit. Otec Kondelík a ženich Vejvara měl úspěch a tak Ignát Herrmann napsal pokračování pod názvem Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Inu jako dnes.

  3. Mám v textu i nedoraz v lokaci obou mlýnů, již mám připraveno doplnění a mapku, tak zítra.

  4. nerad bych se mýlil, ale nějaký šestý smysl mi říká, že jsme už 2x dostali počtvrté nařezáno :)

  5. Ts, dík, až dnes se tu objevuji, dva dny jsem měla odstávku, zdravotní kolaps nebo co, tělo a netělo řeklo dost a odmítlo táhnout tu káru dál. Smrtelná únava, vysoká horečka, drtící zimnice. Snad už to pominulo… opravím všechno opravím, ale dnes ještě ležím…

  6. Text je opraven a doplněn mapkou a pohlednicemi Dolního mlýna.

Leave a Reply to zuzi Cancel reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 93 access attempts in the last 7 days.