Pro 052011
 

a recept jak na to!

V pátek naše knihovna hostila 24 dětí od šestky do osmičky a že se neflákaly, to si pište. Připravili jsme jim úkoly, že se jim mozek vařil a fantazie měla posvícení.

Každý rok je to jinak a letos se třeba básnilo. Dvě slova byla povinná: Indie a říjen, dalšch šest se losovalo. Před chvílí jsem doopisovala 12 básní a teď si v tom smyslu libuji. Jsou to vskutku podivuhodné kousky, které by ocenil i náročný snob s vytříbeným smyslem pro postmoderní umění! A co tomu říkáte vy? Děti na to měly 20 minut, dodávám.

Letí, letí včelička,

Letí  letí vzhůru, až k severnímu úlu.

Cestou potká kominíka,

Ahoj, pozdraví.

Kampak letíš včeličko?

Do Indie poslat psaníčko.

Je už říjen, čas kruhů…

Tato báseň je zcela jednoznačně mým favoritem. Obrat:  letí vzhůru až k severnímu úlu je neotřelý a zcela nečekaný, čtenář z něho zůstane paf. Setkání včelky a kominíka a jejich následná stručná výměna několika slov překvapí svou poetickou lapidárností, kde každé slovo tvoří základní kámen. Nic navíc. A konec jde do zenu… kdo by to do těch dětí řek… safra! V podobném zenovém duchu končí i následující formát, namající daleko k haiku

V Indii rostou kokosy a zlostně všem padají na nosy.

Slona bolel sval až se mu chobot narovnal.

Sedm svalů v chobotě, říjen měsíc pozdravů…

Tak mě napadá… je říjen měsícem pozdravů nebo časem kruhů? Já fandím oběma variantám. A co tahle? Ta už je konkrétní a její autor se s tím nemaže.

Stará babka ráda pila,

Indii, tu zná, tam byla.

Její manžel myslivec je,

střílí v lese zajíce,

hlavně v říjnu,

těch je, těch je,

to si jedli velice.

 

Zajíci ho zmydlit chtějí,

ale chtít to nestačí!

Možná by ho zabít měli,

To jim možná postačí.

… A tohle sdělení … to je hodno Mistra pera – Miroslava Fišmeistera!!!

Šeptala stará paní, že viděla bílého anděla s obřím zobákem…

a ani další pokusy o moderní poezii nezůstávají stranou:

V Indii je říjen, někdo potají zpívá píseň.

Ach to je hrůza, dávaj večerníček!

Moje sestra bonus vyhrála, ale je lakomá, na hračku mi nedá.

a jedeme dál…

V říjnu jsem slyšel anděla,

viděl sedm prstů,

dostal jsem bonus – kokosy z Indie

a ještě jeden … dojížďák…

ŘÍJEN

Jednoho dne v neděli, budík zvoní v posteli.

A v tu ránu vstane John hladový a ospalý, letí dolů po schodech.

Sám si dělá snídani

bez pomoci a nadání.

Pozdrav nechá na stole, jen co se umyje.

Ve škole jdou do ZOO, zkoumat slonovi chobot.

Má ho velký, tlustý, to je hustý.

 

HOWG.

fotky, ta poslední je moje tablo se sušenými listy




  2 Responses to “Postmoderní poezie”

  1. M. F. moc děkuje za zmínku a posílá odkaz na skvělou báseň od čtyřleté holčičky: http://www.fismeister.eu…asen.php

  2. Rádo se stalo! zuzi

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 209 access attempts in the last 7 days.