Zář 172011
 

přečetla jsem

Tentokrát to bude krátké. Bezútěšná kniha..

Forrest Carter.. jeho život byl nevšední, stejně jako je nevšední jeho nezapomenutelná a působivá kniha Škola Malého stromu, kterou jsem četla v lednu..  Zaujala mne nejen na chvíli, ale zařadila jsem ji bez dlouhého zvažování ke svým nejoblíbenějším knihám s příběhem (Norské dřevo, Dívka s pomeranči a dalši… zrovna si nedovedu vybavit..). V té době jsem byla upozorněna i na další jeho knihu. Odvedu vás do Sierry Madre. Jedná se o fiktivní životopis nejdramatičtější části života apačského šamana a nezlomného válečného stratéga a samozřejmého vůdce hrstky apačských bojovníků Geronima, kdy se na pozadí krajiny pouští a hor arizonsko-mexického pomezí odehrává drama posledních bojů jeho kmene proti cizím vetřelcům.

Čteme o indiánech a jejich boji o právo na důstojné místo s těmi, kteří se svým pocitem nadřazenosti a lepšími zbraněmi pasovali do role „spravedlivých“. Není to žádný pohádkový „Vinnetou“, ale příběh, kde se autor s ničím nemaže a krutostmi nešetří. Ani z jedné strany. Přesto musíme Geronimovi fandit. Jeho schopnostem fyzickým i duševním, jeho lstivosti, předvídavosti a hlavně odvaze. A způsobilosti nadchnout. Přesvědčit druhé a přimět je k neuvěřitelným výkonům na hranici lidských možností. Jistě, je to také jen pohádka, ale zcela jiného druhu než bukolický obrázek indiánů z filmu Vinnetou… Geronimo neklesá na mysli a přestože my i on víme, že tohle nikdy nemůže skončit dobře, bije se jako lev a boj o místo pro život jejich žen a dětí nikdy nevzdává. Ačkoli se z nich stávají štvanci, kteří prakticky nemohou nikde  a nikdy zakotvit…

Ne, ta kniha se čte dobře pouze ze začátku. Jak stránky ubývají, podvědomě tuším, že se schyluje ke katastrofě, a to hrdinům knihy, Geronimovi a jeho Apačům, nepřeji. Jsem v tom dětinská a nedovedu se srovnat s tou nespravedlností. Přestože se jedná pouze o knihu a vím že už je stejně po všem a vše je ztraceno, nechce se mi přesto ten hořký konec dočítat. Je mi smutno.

Dočetla jsem pár posledních stránek ve spěchu a jsem ráda, že to mám za sebou. Zatracená civilizace. Tfuj! Nejtristněnší je, že po přečtení knihy nezůstane v člověku ani malý kousek naděje… Snad jen připomínka, že je nezbytné nikdy TO nezabalit a každý den se rvát se životem na plný koule. A každý urvaný kousek štěstí stojí zato!

V textu je popsáno mnoho krutostí, ale také obsahuje mnoho krásných a silných míst, které nám přibližují duši přírodních národů. Tedy život Apačů a jejich uvažování. Též nadpřirozené schopnosti některých z nich, kdy mají vidění či rozmlouvají s Mocností.

Pro mne byl nejsilnější částí knihy popis umírání indiánky na skalní terase, kdy měla vidění cesty na nová loviště a posléze onen sen tlumočila Geronimovi.

Omlouvám se, že neuvádím její jméno, ale knihu nemám u sebe.



 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 267 access attempts in the last 7 days.