Srp 242011
 

nepřečetla jsem

/files/vinnetou1.jpg

Noří se mi maně z mysli, že existuje kniha pod názvem: Jak mluvit o knihách, které jsem nečetl. Tak to je nyní můj případ, ta zkušenost by se hodila. Schválně nevyhledávám žádné recenze ani nekontroluji zda kniha „Jak psát atd..“ existuje pod tímto názvem, ne, v tuto chvíli chci zůstat pomyslně nezávislou, závislou jen na knize, případně n/files/posetil.jpga – připustím – vzadu zveřejněné upoutávce, přirovnávající autora k Otu Pavlovi.

Půjčovala jsem chvíli v odd. dospělých a tato kniha mne upoutala svým obalem a názvem. Trefa do černého, tak tohle se povedlo; motiv pásu Vinnetouovy výšivky je přeložen dole i nahoře na vnitřní straně přední desky brožované knihy. Tak jsem si ji vypůjčila, navíc nalákána jménem Oty Pavla. Bude to druhý Ota Pavel??? Vždy je těžké na něco takového krásného navázat, musí to být nová kvalita, aby autor nebyl pouhým epigonem. V té souvislosti jsem se zadumala a přišel mi na mysl i Bohumil Hrabal. Moc se nyní nečte a ani Ota Pavel se moc nečte. Kdo chtěl, z nás starších, ten už si jejich knihy přečetl dávno a z mladých je bere do ruky pouze ten, kdo je má uvedeny v seznamu jako povinnou nebo jak se také říká jinak – doporučenou četbu. Oba psali opravdově, jako o život, a také opravdově žili. Bez obezliček a mohovitých strýčků. Člověk aby se z toho života kolikrát zbláznil, nebere-li ho lhostejně… a oba vážení spisovatelé by k tomu měli co říci. Ne, život není peříčko, ale těžký kámen přivázaný ke krku drsným provazem. Každý den se člověk musí s něčím rvát a je na to sám. Ale neodbočuj, je to o knize, rychle zpět. K tématu.

Včera večer jsem otevřela tuto knihu s velkým očekáváním. Jak to, že ještě o ní nevím, že mi ušla? Přečetla jsem první tři kapitoly a rozhodla jsem se knihu odložit. Základní schéma je opravdu podobné osobním a osobitým příběhům Oty Pavla a autor je schopný vypravěč, ale není to tak nějak ono. Cítíš, že to pluje po povrchu a chybí tomu vnitřní zaujetí. Čert ví, v čem to vězí, zdánlivě tomu dílku nic nechybí. Ano, připomněla jsem si výběrem hlavních hrdinů i dalšího spisovatele, Bohumila Hrabala; také zde autor vyzobal několik pábitelů, ale já tomu safra stále nějak nevěřím. Ty osoby zde pro mne nejsou živé, jak bych od literatury očekávala. Proč?, už vím… nepřipomíná mi to Pavla ani Hrabala, ale režiséra Jana Hřebejka a jeho dlouhou sérii komedií. Neviděla jsem všechny, ale také mne přestaly bavit. Naposledy jsem shlédla Nestydu a ten kus mne zklamal velmi svou plytkostí a také jsem cítila šablonu – jo je to dobrý, to lidem stačí, myslím jsem o tom předloni kolem vánoc psala. Sled efektních historek spojených v kompakt Macháčkovou koloběžkou. A nesmí chybět sex a pěkná ženská ňadra. To je základ. Šokovat hned zkraje.

No nic, zkusím nějakou jinou. Však jich je kolem mě jako maku!

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 86 access attempts in the last 7 days.