Srp 172011
 

báseň v próze od Petra Štengla

Jednou potkal na Máchalce psa. Prašivého psa. Ze zadku mu tekla krev, sotva se držel na nohou. Blížil se k němu, bylo jasné, že dnešní noc nepřežije. Možná chtěl jen poslední pohlazení, než se svalí na bok, nebo stočí do klubíčka a vydechne naposledy. Ale on ho nepohladil, protože se ho štítil. Že by něco od toho psa chytl. Jen jejich oči se na chvíli střetly a pes se vydal plahočit dál, nechával za sebou krvavou stopu a jeho šance, že ještě někoho stihne potkat, rapidně klesly k nule a on se po celou cestu domů přesvědčoval, že ten pes byl vážně odporně volezlej a že by od něj doopravdy mohl něco chytit.

Petr Štengl.. prozaik, vydavatel. Publikuje časopisecky. Roku 2005 mu v edici Psího vína Stůl vyšla sbírka Co říkal Zouplna. V nakladatelství Petr Štengl vychází kniha 3+1 (2010). Od r. 2006 je šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. Také maluje. V upoutávce vpravo výřez jeho obrazu Krajina.

 

 

Zdroje: tu i onde, případně i jinde. Báseň jsem vybrala podle svého dnešního pocitu.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 209 access attempts in the last 7 days.