Bře 232011
 

z volně pronesených myšlenek Zlaty Houškové – enfant terrible českého knihovnictví

Rozbily se mi multifokální brýle a mám problémy se zrakem. Vůbec nevidím na blízko a protože jsem vyosená, obyčejné konzumní brýle mi vůbec nepomáhají. Takže mi působí nepředstavitelné obtíže psát, číst a to co nyní provozuji je vrcholem mého dnešního hrdinství. Luštím po sobě poznámky ze včerejšího knihovnického kursu a přepisuji do textového editoru. Už třetí den mě bolí z toho nesouladu a stálého namáhání zraku hlava a také se mi už večer jaksepatří  motá. Je to zkrátka na prd, ale jak jsem se dověděla, a vlastně i ze života bloggera tušila, je důležité neztratit kontinuitu, a tak tedy píši. Navzdory.

Podařilo se mi zařadit jako přísedící do modulu Práce s dětmi. O tom všem ale blíže, až budu mít opravené brýle, všechno mi trvá dvakrát tak dlouho a mám dnes ještě nějaké povinnosti. Nyní pouze vzpomenu burcující projev paní Zlaty Houškové přednesený v úvodu.

No, přátelé, jak jsme se tam sešly (ano sešly), žádná velká sláva. Docela dost nás děckařek už skoro nad hrobem – tedy pardon před důchodem a tak nějak mladé pružné progresivní a cool mladé ženy a muže aby pohledal. Je to lepší než před dvaceti lety, ale ještě holt  „docházíme“. Hovořím s nadsázkou, aby se někdo necítil snad uražen. Ale taková je pravda. Zažila jsem jeden okamžik, který se mi nechtíc vryl do paměti. Přednáška se týkala též počítačových her a registrované dámy knihovnice sedící u počítačů měly možnost, některé poprvé, zkusit „sestřelit“ nějaký ten cíl v podobě kuličky v jakési graficky nejjednodušší hře. Jedna nejmenovaná knihovnice se s nelíčeným odporem nekontrolovaně otřásla a odtáhla instinktivně prsty z klávesnice. Hmm, pak se uklidnila a mastila to dokonce s jistou kreativitou, ale první reakce byla velmi negativní. Pak není divu, že paní ZH z NK ČR tak bezprostředně laskavě a s pochopením,ale přece hřímala. I z jejích dalších reakcí v průběhu školení bylo znát, že si je vědoma potenciálu české knihovnice středního věku.

Svoje povídání začala tím, že nám doporučila příště vyrazit se SKIPEM (Svaz knihovnických informačních pracovníků) do ciziny a porozhlédnout se po světě, jak to zkrátka chodí na vedlejším paloučku. Zmiňovala se o Francii a tuším Nizození nebo Dánsku, nebo obojím. Knihovny nejsou jen skladiště knih, knih je tam podstatně méně a všude spousta volných regálů. Důvod může být různý, že, ale chtěla tím říci, jak jsem myslím správně pochopila, že knihovny tu nejsou pro klidný život knihovnic, ale pro lidi. Knih málo, ale zato všude obři televize, kde zájemci (a že jich je) sledují fimy z DVD nebo cokoli jiného, že, koncert atd. Je možnost zakoupit DVD ve třech cenových relacích podle jejich dalšího užití. Nejdražší jsou ty, které mohou uživateli sloužit k jejich další demonstraci – pořádání veřejných produkcí, snad jsem to vystihla správně. Zkrátlka knihoivna už není to co bývávala. Všude velebný klid, ticho a spousta knih. Z knihoven se nutně stávají mediatéky, jinak nemají šanci zaujmout občana a přežít. Jejich původní smysl se mění.

ZH se nás snažila probudit z profesní letargie a jak jsem již řekla,  laskavě a s pochopením leč dostatečně důrazně nám zcela jednoznačně bez pochyb sdělovala, jak se musíme snažit držet krok s dobou. Zvykat si, nezavírat oči, držet lajnu, abychom nepříspívaly k tomu, že se knihovny stanou vymírající institucí. Pokud bychom se bránily pokroku a nepřízpůsobovaly se požadavkům uživatelů, instituce by zemřela na úbytě současně s vymřením dnešních důchodců a těch k důchodu jaře spějícím. Nejsme pravděpodobně už schopny konkurovat technickému espritu současné mládeže, ale měly bychom alespoň držet krok, sledovat stopu a stále mít „čtenáře“ v zorném oku i když třeba na obzoru. Ale neztratit ho ze zřetele.

Knihovna musí být věrohodnou institucí, jinak do ní nikdo chodit nebude, nebude jí potřebovat, a jakmile do knihovny nebudou docházet děti, můžeme to zabalit. Mrtvá a zaprášená  instituce s důstojnými knihovnicemi nebude nikoho zajímat. A co si budeme povídat, každá kulturní instituce zrušená nebo omezená ve svém provozu  se bude dále těžko obnovovat a bude jí velká škoda. Situace není v době krize růžová, ruší se pobočky, snižují stavy, krátí prostředky. Ale je třeba žít dál a vést „svatou válku“ s nekulturností (to dodávám já):) s nadsázkou.

Budoucnost knihoven tkví v dětských uživatelích. Měly bychom vědět, co děti chtějí a vycházet jejich požadavkům vstříc. Dětská oddělení by měla být absolutně přívětivá, krásná a pro děti pohodlná ve všech směrech (i s možností se povalovat na měkkém). A ruku v ruce s prostředím by měla svižně kráčet i adaptibilita zaměstnanců.

Ano, knihovna je především služba. A tak se zkusme změnit a nebýt tak přísné a učitelské. Tož do toho! Pokud nedojde k vnitřní obrodě, vizionářka Zlata tomu dává 15 let a víc ani ťuk! zaznamenala zuzi

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 520 access attempts in the last 7 days.