Led 302011
 

v léte jsme tam byli na čundru a nenavštívili ho.

Asi proto, že jsme to ještě nevěděli a ani dnes neznáme přesnou lokaci. To je ale jedno. Tajemství jsou tu od toho, aby nás polechtávala a dráždila svou možností případného odhalení.

Fotografie z loňského prázdninového lenošení básníka jsem převzala z jeho stránek a doporučuji vám jejich návštěvu. Takřka všechny „pilíře“ už jsou vykláceny, ale pan Žáček zatím drží! Přikládám něco jeho prázdninového klábosení, a zbytek si dočtěte prosím na jeho webu.

Důkaz, že chalupa se nachází poblíž Frýdlantu v Čechách

Svačina, která potěší

Proč vyhlídka jest opuštěná?

Protože pan básník si po svačině leží

Dopis z Frýdlantu

Na konci světa, kde lišky dávají dobrou noc česko-německo-polsko-romsky, je spisovatel podobná kuriozita jako dvouhlavé tele. Taková profese připadá domorodcům neuvěřitelná – psát přece umí každý. A že by se tím někdo mohl živit? Podle mého otřískaného jedenáctiletého escorta je navíc zřejmé, že spisovatelské řemeslo nijak zvlášť nevynáší. Tady ovšem nevynáší skoro žádné řemeslo.

Hranice se sice před 20 lety otevřely, ale místo prosperity sem z bývalé NDR prosákla nezaměstnanost, zkrachovalo několik zdejších fabrik a mnoho domorodců se ocitlo v opravdové existenční nejistotě. Například soused pokrývač musí ke svému povolání ještě chovat krávy, aby se jakž takž uživil. Jestli tu něco skutečně prosperuje, pak to jsou herny, kterých je v městečku bezpočet. Kdo v nich utrácí peníze, ví bůh, a jak k nim gambleři přišli, to neví ani bůh, který jinak ví všechno.

Kultura je tu jen onou třešničkou na dortu, nepatřičným luxusem, na který si občané musejí nejprve vydělat. Je tu knihovna (ale děti prý přestávají číst) a kino (ale hraje téměř bez výjimky třetiřadé akční dryjáky, a když výjimečně dávají film, který neuráží, u pokladny se sejdeme tři a jsme šťastní, když se promítá). Čas od času se koná výstava na radnici a párkrát za sezónu koncert na zámku. Nebýt populární Frýdlantské jazzové dílny, která sem na pár prázdninových dní vnese bohémskou atmosféru, člověk zhýčkaný Prahou by mohl říci: typická maloměstská poušť, kde lidem nakonec nezbývá nic jiného než televizní samohana. Zvlášť když letošní velká voda vytopila knihovnu, kino i výstavní síň a Jazzovou dílnu rovnou zrušila. Pokračujte na stránkách pana Žáčka.

Čtu právě jeho knihu sonetů Červené paraplíčko, nabízím vám tři ukázky na večerní naladění:

Díky

Panebože, který nejsi, díky
za hulváty, blby, podvodníky,
za podrazy, které mi krev zpění,
za všeliká nedorozumění,
za to, žes mi dával za vzor lháře,
za nedoručené honoráře,
za kopance, nastavené nohy,
za falešné hrdiny a bohy,
za lákavé, ale bludné cesty,
za rakovinu a jiné tresty,
za zklamání, kocoviny, depky,
které vytěsňují radost z lebky,
díky za hrůzy, jež byly, jsou a budou -
bez nich bych už dávno zašel nudou.

Lesní sonet

Les otevře svou apatyku vůní,
chrám, kam se vkradu pro svůj lup,
kde dávní bůžci v mechu tiše trůní,
začarovaní do podoby hub -
šumavské hřiby roztodivných plemen,
ukryté v mlází jako Robin Hood,
a křemenáče tvrdší nežli křemen,
vztyčené k nebesům jak Žižkův úd,
na kraji lesa vzdorovitě zvedly
svá paraplíčka primadony bedly,
pařezům rostou uči hlív.
Volný jak zvíře, jímž jsem býval kdysi,
obrůstám srstí, ztrácím lidské rysy -
pralesní šťastný primitiv.

Kolik

Není v oceánu tolik ryb a raků,
ani ve vesmíru tolik hvězd,
ani na obloze tolik mraků,
ani rukou zkamenělých v pěst,
ani lesních kapradin a mechů,
ani v řekách tolik oblázků,
ani roztoužených dívčích vzdechů,
ani tolik pěkných obrázků,
ani není tolik psů a koček,
ani tolik padajících vloček,
ani není tolik Čechů v České Skalici,
kolik nesmyslů se líhne lidem v palici.
Ani já se nevymykám. Jak vy?
Z obliga jsou jenom nebožtíci v rakvi.

  2 Responses to “Jiří Žáček má chalupu kdesi u Frýdlantu”

  1. já znám akorát absolutní rým od Cimrmana: Jede paní z Frýdlantu – dýjadýjadáá…

  2. Tak to prrr jedná se o tzv. Cimrmanovu konstantu, vyšší stupeň tvorby verše:
    Jára Cimrman
    Jede paní z Frýdlantu
    Jede paní z Frýdlantu
    dýja dýja dá
    Co si přeje paní z Frýdlantu
    dýja dýja dá
    Přeje si dceru
    dýja dýja dá
    Která to má býti?
    dýja dýja dá
    Má to býti Růžena
    dýja dýja dá
    A my vám ji nedáme
    dýja dýja dá
    A my si ji vezmeme
    dýja dýja dá

    Jako příklad absolutního rýmu se uvádí árie uhlíře Jana z operety Uhlířské Janovice:

    Miloval jsem děvče krásné,
    měla oči tuze krásné.
    Vlasy měla jako len,
    na políčku plela len.
    Ref. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.
    Sotva jsem s ní pohovořil,
    řekla, abych pohovořil,
    zda mi staří dají dcerku,
    když jsem viděl venku dcerku.
    Ref. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.
    A tak dohodla se svatba
    a brzičko byla svatba.
    Bydlíme teď na statku,
    rodiče též na statku.
    Ref. Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 520 access attempts in the last 7 days.