Led 272011
 

Lenka Procházková: Slunce v úplňku – příběh Jana Palacha


Loučení s Janem Palachem – Praha, leden 1969. Fotograf Pavel Vácha

V přednáškové síni Centra Bohuslava Martinů – na stěně autoportrét ze svého deníčku – byla instalovaná kol stěn výstava fotografií Pavla Váchy, který zažil Palachův pohřeb a fotografoval.

Černobílé fotografie na mne působily velmi slavnostně, až mírně pateticky, představovaly pro mne určitý symbol. Jejich kompozice, výřez, zvětšení, měkkost, vše přirozené, úměrné, vyvážené, nikde nic nechybělo ani nepřekáželo. Vše bylo jak má být. Klasika, zlatý řez, jako bych se dívala na dílo fotografa Sudka… chápejte, nepřirovnávám, jen chci zdůraznit tu jedinečnost a dokonalost fotografie. Pan Vácha seděl přede mnou a tak jsem měla možnost pozorovat jeho techniku fotografování. Myslím, že jsem dospěla se svým amatérismem ke stejnému postupu. Cvakám toho více než potřebuji, vyberu z množství to nejlepší. Necvakám však nesmyslně, ale vyčkávám než zmáčknu… na zvednutí očí, natočení obličeje, živý výraz. Pan Vácha fotografoval bez blesku. Já jak kdy, ale mám také docela pevnou ruku. Něco mám s bleskem, něco bez něho a je to ostré. Někdy ne. Netroufla jsem si pana Váchu požádat, zda by se nechal vyfotografovat se svým fotoaparátem, který byl starý a krásný, nebo se mi tak zdál, takový hranatý a „ocelový“ , značku jsem nezjistila. Našla jsem však jeho autoportrét i s aparátem. Nepoznám to ani na fotografii, snad stará LEICA?

a moje fotka, neoříznutá

Mezitím se rychle plnil sál… paní Lenka Procházková již byla zde, hovořila s fotografem Váchou. Dívala jsem se do sálu a říkala si… to je intelektuálů a mnoho z nich je mi povědomých, asi mají intelektuálové na sobě nějaký punc čico. Mila mi potvrdila to samé.

Lenka Procházková: Slunce v úplňku – příběh Jana Palacha

Psala jsem již, jak jsme obě s Miladou řekly, že jsme zase zažily něco krásného, obohacujícího. A bylo to trochu nečekané.

Vždyť téma vážné … navíc společnost je již naladěna na jiné věci než připomínat si úmrtí Jana Palacha, 20 let z nás bohužel udělalo povrchní cyniky, uctívače peněz a konzumu, milovníky prchavých slastí; ten podivín Palach — kdo dneska chápe tu oběť, to varování, kdo dýchá za spravedlnost, čistotu a pravdu? Pravdoláskaři už se nenosí, jsou k smíchu a všechny sloupy se hroutí do nejistoty a chaosu v přízemí.

Lenka Procházková nám povídala o své knize a souvislostech – o motivech, literárním řemesle, o starém a vymláceném domu ve Všetatech s pamětní deskou, o své nové knize – románovém cestovním deníku z Kuby, o svém nerealizovaném scénáři a mnohém dalším. Stejně jako kniha Škola Malého stromu, i tato beseda na mě zapůsobila docela očistně. Ptáte se jak a proč? Chtěla jsem to napsat, ale neumím to, nedovedu to vyjádřit civilně, stále to zní velmi pateticky a školometsky. Takže ostrý střih, pár fotek a dobrou noc! A tu knižku si přečtu.

více fotek na rajčeti


  2 Responses to “Autorské čtení v Poličce v rámci výstavy fotografií Pavla Váchy z pohřbu Jana Palacha”

  1. Děkuju za tip, na Palacha se opravdu zapomíná a to je špatně…

  2. Ano, jak říkáš, Marto…

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 209 access attempts in the last 7 days.