čili netradiční ctitelé literatury
Jsou prý už všude. Lidé, kteří objevili kouzlo a útulnost knihoven, však knihy nečtou. Jsou to zvláštní patroni a někteří do těchto veřejných chrámů literatury docházejí pravidelně… tabaje nemáku … v rozpláštěném trháku … a možná ani číst neumí…a kdoví jak to s nimi je. Možná mají něco společného s pány důchodci, co v zimě jezdí pravidelně vlakem do střediskových měst a slétávají se ze všech směrů ve „svém“ chrámu – chrámu konzumu – coby denního stacionáře, jak mi napověděl pan Veselý…. Dnes přistál do knihovnické konference dopis jedné moravské knihovnice, tlumočí prosbu o pomoc jedné osoby blízké; ale moravské jako české, české jako bulharské, bulharské jako americké … všude je to stejné. Knihovny se stávají útočištěm podivínů, hlavně v zimě. Podivíni si nestaví ve volném čase sněhuláka, ale objevili to tajemné kouzlo knihoven, vůni starých knih, krásu knihovnic, měkkost jejich seslí a příjemnou temperaturu studoven… a jak říkám, stejné je to v Praze i New Yorku ….
Kde jsme? V Praze nebo New Yorku?
Snímek poslal do Kavárny v Idnes z New Yorku Michal Nanoru a text nazval
Nad těma podivínama v newyorský knihovně visej skvělý skromný větvičky
to protože ten článek není o podivínech, ale o té podivuhodné neobvyklé a skromné výzdobě, však si přečtěte …..
