Úno 262010
 

zařazení do rubriky je poněkud zavádějícíRuth Rendellová: Bezejmenná oběť

Detektivka, do které jsem se nedokázala začíst a ztratila jsem trpělivost a chuť dočíst do konce. Přišlo mi rozplizlé", nudné, bez jiskry. Nechytilo mne ani po 50, možná více, stránkách a

jiri_sadloJiří Sádlo: Prázdná země
Četla jsem na ni chválu, těšila jsem se na ni a po marném boji se s autorem ztotožnit nebo spíše mu přijít na chuť? odstupuji od smlouvy".
Nic proti umění, prosím, ale tahle kniha, tohle deníkové zpravodajství a svědectví o krajině, zemi, počasí a Jiřím Sádlu, je psáno velmi osobitým uměleckým stylem a tak nějak současně i nelidsky niterně heroickým a tak, čtouc tu útlou knihu, nic na mne neulpívá, nikde se nezachytávám ani malým háčkem, procházím jí nedotčena. Její styl pro mne není.

Nejspíše cítím, že je to celé jakýsi intimní záznam senzitivního vědce o proměnách země v závislosti na čase, střídání ročních dob – záznam suše vědecký a současně i suše umělecký – v duchu strohé lyriky. Něco tak mezi tím, ale nic emotivního. Krátké věty, nadbytek cizích slov, v textu se velmi těžko orientuji, nerozumím cizím slovům a vůbec smyslu a ani umělecká stránka textu mě neuchvacuje, …. ne;  jen ojediněle sedím  s autorem na jedné lodi, jinak proplouváme vedle sebe jako dvě rovnoběžky do nekonečna…
Ano, autor prochází jednotlivými dny ročních období – léto vynechává, aby se nezacyklil – dle svého vysvětlení, ale jeho stylistika deníkových záznamů, vyjádření jeho postřehů a pocitů, není podle mého gusta. Je to pokus o popis vědy ve spojením s uměním s absencí citového prodlení. Nemohu upřít autorovi vysokou vnímavost vědce, umělce i normálního" člověka v jednom, a svéráz vyjádření – zachovávaný jednotně v celé ploše knížky. Však, jak jsem již uvedla, pro mne je kniha Prázdná země prázdnou knihou … přečetla jsem jisice celou, ale s pocitem nezúčastněného čtenáře, po kterém její slova stekla, aniž by cokoli zanechala …
Nepochybuji však o tom, že kniha své nadšené čtenáře získala. Protože nepostrádá i jistou magii, tajemnost a alternativní vnímání skutečnosti. Však vše tak podivně studené … Zuzi

Zde úryvek, v kterém jsem byla s autorem na jedné loďce, i když jednou nohou už jsem ke konci lezla zase ven":

Zima a léto jsou statické, mají sklon k trvání. Jaro a podzim je proces, v němž se neustále připomíná, co se děje ještě a co už, věci dosud letní a už podzimní, ale o to na podzim nejde. Jde o nebe a o listí, všimněte si, něco se na podzim děje s listím. Něco se děje s nebem. Jedna větev už je holá, druhé větve mají barevné podzimní listí a třeba na něj trochu svítí slunce, a některé jsou dosud zelené. A konečně se nabízí metoda vyloučeného podzimu: totiž když ho třeba jednou uvidíme tak, aby to všechno byla jen srážka, přechod nebo mozaika léta a zimy

foto: http://prabor.bloguje.cz/0808archiv.php

  5 Responses to “Nedočteno”

  1. Nejsi sama, já knihu taky vyhodnotil jako sáhnutí vedle. Cit. ze závěru svého článku: "Závěrem – zatím stále váhám, jestli jsou to záznamy hlubokých myšlenek a postřehů, nebo zachycené blbiny, které jen jako hluboké vypadají…"

  2. Wu,děkuji, je to výstižné…! Já jsem také váhala, než jsem se vyjádřila … chtěla jsem to napsat jaksi kulantně, i když mi to vlastně připadá též jako ta snůška blbin, povýšená na hluboké myšlenky jak píšeš rovnou ty. Jakože dělá z prdu kuličku a čtenáře prubuje, kolik toho ještě jsou schopni snést :) )).

  3. TS …nechceš si tu knihu přečíst i ty? Zajímal by mě tvůj názor s ohledem na tvou (nebo svou???) mozkovnu hloubavého člověka!

  4. [3] prozatím asi ne.. přitahuje mě jiný typ literatury.

  5. Škoda, knížka je opravdu útlá, četba na 2 hodiny, i méně …

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Bad Behavior has blocked 209 access attempts in the last 7 days.